Modrá laguna

Den první

Byli jsme s Alánkem na Fidži, na ostrově Taveuni. Ten ostrov byl jako skrytý ráj, kam nás zanesl vítr touhy. Tři dny a tři noci, kdy neexistovalo nic než naše těla a oceán, který nás oba chtěl.

První noc byla jako sen. Vstoupili jsme do laguny, měsíc visel nad vodou a jeho odraz se chvěl jako naše srdce. Voda byla teplá, hladila nás po kůži. Alánek mě objal zezadu, jeho horký dech mi ovanul krk a já slyšela, jak mi šeptá: “Ma chérie, tu es mon amour…” Cítila jsem, jak jeho ruce sklouzávají po mém těle, jak do mě proniká svým mužstvím, jak si mě bere tam, přímo v modrých vlnách. Slaná voda se mísila s chutí jeho rtů, a já jsem ztrácela dech. Miloval mě dlouho, tak dlouho, že hvězdy nad námi závistí bledly. Svítalo.

Ráno jsme se probudili v písku. Vlasy jsem měla slepené od soli, mezi stehny ještě jeho žár. Smál se na mě tím svým chlapeckým úsměvem, a když mi podal rozkrojené mango, šťáva mi stékala po bradě na prsa. Naklonil se a olízl ji tak, jako by mě chtěl sníst celou. Zasmála jsem se, až se mi rozbušilo srdce, a pak mi to udělal znovu, svými ústy se vpil do mého lůna a nepřestal, dokud jsem se nesvíjela v extázi.

Pak mě ještě rozechvělou odnesl do bungalovu, kde se mě znovu zmocnil, byla jsem ještě roztoužená, a tak jsem se ráda poddala jeho bezbřehé vášni. Když jsme spolu několikrát dosáhli vrcholu, usnuli jsme. Vzbudil nás až místní nosič jídla, který nám dovezl spoustu lahůdek a pití. Celý den jsme pak byli jako děti, běhali jsme nazí po pláži, koupali se a jedli a pili, znovu a znovu jsme se milovali a zapomínali na čas. Noc nás zastihla na lůžku z hedvábí, leželi jsme po dalším milování pod střechou z hvězd a navzájem se přeli, kdo z nás dvou má druhého více rád…

Den druhý

Ráno mě vzal k vodopádům. Stála jsem pod proudem vody, nahá, kapky mi stékaly po prsou i stehnech, a on se na mě díval takovým pohledem, že mi ztěžkly nohy. Přistoupil ke mně, přitiskl mě ke studenému kameni a jeho horkost se spojila s chladem té čisté pralesní vody. Sténala jsem do hukotu vodopádu, a měla pocit, že se celý ostrov otřásá s námi. “Je t’aime, je t’aime…” šeptal mi do ucha, zatímco se mnou něžně splýval. Když jsme dosáhli další slasti, utíkali jsme se ohřát do postele. Moře tiše šumělo a kolem bungalovu voněly orchideje. Ležela jsem na prostěradle a cítila, jak se jeho dech přibližuje k mému podbříšku, a až tam, kde neustále tepal můj roztoužený středobod slasti. Laskal mě tam dlouho, něžně, skoro hravě, jako by si se mnou povídal jen svými rty. Jeho polibky byly měkké, jazyk sametový a když jeho prsty vklouzly mezi moje stehna a hnětly můj klitoris, bylo to tak nádherné, že se mé tělo roztřásalo očekávanou rozkoší.

Chvíli to bylo něžné, pomalé, a já cítila jen jemné vlnění touhy. Pak to změnil. Zabořil do mě své prsty prudce a hlouběji, jeho ruka byla silná, jeho ústa se ke mně přisála, můj klitoris zešílel. Zakřičela jsem, hlava se mi zatočila, a on se jen usmíval a pokračoval. V té divokosti mě úplně pohltil, jako vlna, která mě stáhla pod hladinu. Cítila jsem zvláštní slast ve vagině, a on, když viděl, že jsem na pokraji orgasmu, přestal. Zvedl se, našel ústy mé prso, políbil mě na bradavku a zase byl něžný, klidný, mazlivý, jako by mě chtěl léčit. Vrátil se rukou k mému bříšku, kreslil kruhy kolem pupíku, jeho prsty se dotýkaly měkce, jemně, skoro plaše znovu mého roztouženého lůna. A já mu to vracela, brala jsem jeho pevný úd do rukou, hladila ho po zádech, přitahovala si ho k sobě, a drásala mu záda, až ztrácel dech. 

Ta hra, prudkost a něha, vlna a klid, nás oba táhla výš a hlouběji, laskali jsme se navzájem tak dlouho, dokud jsme nepřestali cítit, kdo je kdo. Když do mě prudce vnikl, bylo to jako sen, nádherný orgastický sen, moje šťávy se mísily s jeho v rytmus našich těl: byl chvilku drsný, chvilku jemný, zpomaloval a zase zrychloval, až jsme oba vybuchli v jediné obrovské vlně slasti. Ležela jsem pod ním, jeho slzy i slaný pot mi kapaly na rty, a já je slízávala. Smála jsem se mezi těmi našimi slzami, protože to bylo víc, než jsem unesla. A on mě hladil po tváři a šeptal: “Je t’aime, mon amour… tu es ma folie divine.” A já věděla, že v té chvíli jsme všechno – vášeň, něha, smích, slzy, i nekonečná vlna moře bláznivé slasti, co se do nás znovu a znovu vrací. 

Den třetí

Byla noc. Vzduch byl těžký od vůně ibišku a moře nás volalo. Držel mě za ruku, když jsme vyšli po prospaném dni z bungalovu, a bosí šli po teplém písku, až tam, kde se laguna rozzářila modří i pod hvězdami. Voda byla hebká jako hedvábí, objímala nás a nesla, zatímco se jeho rty dotýkaly mé šíje. “Regarde… c’est la lune qui nous éclaire, seulement pour nous deux,” zašeptal mi do ucha. A ponořil se do mne jako do hlubin oceánu. Milovali jsme se v té vlahé vodě, kde každý pohyb byl pomalejší, těžší a přitom opojnější. Jeho ruce mě nadnášely, jeho polibky mě topily. Cítila jsem, jak se do mě jeho slast vlévá stejným proudem, jakým moře omývá břeh. 

Poté mě vzal do náručí a odnesl na travnatý břeh. Položil mě na vlhkou zeleň, kapky vody se leskly na mé kůži. Tam mě laskal, nejprve polibky na bříško, až k pupíku, jeho prsty našly můj klitoris, a dráždily mě jemně tak dlouho, až jsem se prohnula a zasténala rozkoší… A já mu to vracela, rukama i ústy, hladila jsem ho všude, kam jsem dosáhla. Smál se a mezi smíchem vzdychal, tak, že to znělo jako hudba, kterou skládaly jen naše duše, srdce a těla. Když už jsem byla v plameni vášně, vsunul se do mě prudce, tvrdě a rytmicky se dostával až na dno mé touhy, a já ho objímala stehny, a nechala ho, aby mě znovu a znovu pohlcoval, dokud jsme oba neztratili dech v nekonečné extázi. A když ta dlouhá vlna slasti přešla, ležel na mně, jeho ústa na mých a oba jsme dýchali jako po maratonu. 

Ale noc ještě neskončila. Vrátili jsme se do bungalovu, kde bylo prostěradlo posypané zrny písku. Smáli jsme se tomu, když jsme je setřásaly ze svých těl, a v tom smíchu mě znovu povalil na matraci. Tentokrát byl něžný, klidný. Dvě hodiny mě miloval, jako by čas neexistoval, hladil mě, šeptal mi do ucha francouzská slova, líbal mě ve vlasech, škrábal na zádech, laskal na stehnech i mezi nimi, díval se, jak se třesu slastí, slíbával mé šťávy a já byla jeho, celičká, celá, každou svou buňkou. 

A když už se zdálo, že slastí omdlím, znovu si mě přitáhl. Vnikl do mě a tentokrát to dělal pomalu, nekonečně jemně, až jsme oba dosáhli nekonečně dlouhého vrcholu, který jsme prožívali téměř tiše, jeden v druhém, v nirváně blaženosti, jen s úsměvem a slzami v očích. A ještě ráno, když ptáci začali zpívat, jsme leželi ve slastném opojení, v objetí, v otevřeném bungalovu. Vítr přinášel sůl a květy. 

On mě hladil po tváři a šeptal mi mezi snem a bděním: “Tu es ma vie, mon éternité, je ne te quitterai jamais, je deviendrais fou sans toi.” A já věděla, že tahle noc bude ve mně navždy, jako ta modrá laguna, co nezmizí, i když zavřu oči.