Alain Delon a Marie Terezie
Na dvoře císařském
Alain se totiž ocitl v osmnáctém století, na dvoře samotné císařovny Marie Terezie.
Její velkolepý dvůr v Schönbrunnu ho přijal se zvědavostí. Měl šarm, jaký tam nikdy neviděli, magický pohled a překrásný smyslný hlas, byl mužem z jiné doby, a to doslova. Nikdo netušil, kdo je, ale všichni ho považovali za významného šlechtice z dalekých krajů. Jeho jméno na dvoře znělo jako šeptané zaklínadlo: Monsieur Alán De Lón.
A Marie Terezie, zvyklá být obklopena politikou, rodinnými povinnostmi a státními záležitostmi, v něm našla ještě něco jiného. Jakési podivné kouzlo, které ji k němu přitahovalo, byl záhadný, melancholický, a přesto tak plný života.
Během večerních recepcí s ní tančil tak, že zapomínala, že je císařovnou. Při soukromých procházkách ve Versailleském parku jí recitoval verše o kráse, osudu a ztraceném čase. Čím dál více se scházeli tajně, v hluboké noci při měsíčku. Vybíhala ven, jen tak, prostovlasá, bez paruky, oblečena jen v lehkém župánku, pod který si stále častěji zapomněla oblékat spodní prádlo. A pak nastal ten den, přišla ta chvíle. Za jedné letní noci si Alain Delon přiložil její ruku na své srdce a zašeptal:
„Kdybych mohl… celý svůj život bych vyměnil za jednu vášnivou noc s Vámi, má císařovno.“
Marie Terezie, překvapená vlastním citem, se mu zahleděla hluboko do jeho modrých očí, a zatočil se s ní svět, poklesla v kolenou, zapomněla na moc, politiku i dynastické povinnosti. Byla jen ženou, která milovala. Alain ji přidržel, a zvedl do náruče. Jako svatou hostii ji nesl do nejbližšího altánku, kde ji položil na divan. Chvíli se na ni s láskou a něhou díval, a poté řekl:
“Miluji tě, má císařovno, miluji tě od první chvíle, co jsem tě spatřil. Toužím tě líbat, laskat, uvádět tě do vytržení, prožívat s tebou tisíce slastných okamžiků, milovat tě až do umření. Jsi si jistá, že to chceš také?”
A ona jen vzdychla, “ano, ano, chci, chci to moc, ale ne tady.”
Objala ho a zlíbala všude, kde se dalo i nedalo... Alain se jí poddával, vrněl slastí a posléze ji vášnivě líbal na ruce, ramena, prsa, bříško i níž, jeho žhavé polibky, byly tak neskutečné, že sténala slastí. Když to už už pomalu vrcholilo a Alainův penis se chytal proniknout do jejího lůna, Marie se mu zlehka vyvinula z náruče, a řekla: “Zítra v noci spolu odjedeme.” A odjeli.
Na Karlštejně
Český hrad jim propůjčil své mlčenlivé zdi. Pouze jeho věže a pár diskrétních sloužících by mohly vyprávět, jak vášnivě se ti dva milovali. Kolik výkřiků nekontrolovatelné slasti se ozývalo po jeho komnatách, ale i na hradbách a okolí. Prožili tam nádherný čas, vášnivý románek, ukrytý před očima dvora, vedený neuvěřitelnou touhou, a oboustranným chtíčem, který neměl v dějinách obdoby. Byl na tehdejší dobu opravdový, jedinečný a o to silnější.
Ale čas, jak už to bývá, dojde jednou všem, vášnivé lásky nevyjímaje. Jednoho dne, tou samou silou se zářivým světlem a za podivné vůně, s jakou se Alain přenesl do minulosti, byl od Marie Terezie odtržen. Prsten ho stáhl zpět do současnosti. Když se znovu objevil ve svém pařížském bytě, na stolku u postele ležel starý zažloutlý dopis, psaný rukou císařovny.
„Mon cherry Alaine, v srdci ženy jsou okamžiky, které přetrvají navzdory času. Já věděla, že tak jak mi tě čas dal, tak si tě zase jednou vezme. Napsala jsem ti proto tento dopis, abys věděl, že jsi mi byl světlem ve tmě mého císařského života. To, s jakou vášní sis mě bral a já se ti oddávala je něco, co jsem nikdy dříve nezažila, a zcela jistě už nezažiji. Zapomenout na tebe nikdy nemohu – a přesto musím. Miluji tě navěky, toujours, jak bys řekl ty. Možná, někdy jinde, v jiném světě, v jiném čase (a já bych si to moc a moc přála), se znovu setkáme, a ty budeš jen obyčejným mužem a já prostou ženou. Nepřestanu v to doufat, navždy Tvá, Marie.“
A Alain Delon se usmál. Byl sice zase sám, ale navždy milován císařovnou.
A Marie Terezie, zvyklá být obklopena politikou, rodinnými povinnostmi a státními záležitostmi, v něm našla ještě něco jiného. Jakési podivné kouzlo, které ji k němu přitahovalo, byl záhadný, melancholický, a přesto tak plný života.
Během večerních recepcí s ní tančil tak, že zapomínala, že je císařovnou. Při soukromých procházkách ve Versailleském parku jí recitoval verše o kráse, osudu a ztraceném čase. Čím dál více se scházeli tajně, v hluboké noci při měsíčku. Vybíhala ven, jen tak, prostovlasá, bez paruky, oblečena jen v lehkém župánku, pod který si stále častěji zapomněla oblékat spodní prádlo. A pak nastal ten den, přišla ta chvíle. Za jedné letní noci si Alain Delon přiložil její ruku na své srdce a zašeptal:
„Kdybych mohl… celý svůj život bych vyměnil za jednu vášnivou noc s Vámi, má císařovno.“
Marie Terezie, překvapená vlastním citem, se mu zahleděla hluboko do jeho modrých očí, a zatočil se s ní svět, poklesla v kolenou, zapomněla na moc, politiku i dynastické povinnosti. Byla jen ženou, která milovala. Alain ji přidržel, a zvedl do náruče. Jako svatou hostii ji nesl do nejbližšího altánku, kde ji položil na divan. Chvíli se na ni s láskou a něhou díval, a poté řekl:
“Miluji tě, má císařovno, miluji tě od první chvíle, co jsem tě spatřil. Toužím tě líbat, laskat, uvádět tě do vytržení, prožívat s tebou tisíce slastných okamžiků, milovat tě až do umření. Jsi si jistá, že to chceš také?”
A ona jen vzdychla, “ano, ano, chci, chci to moc, ale ne tady.”
Objala ho a zlíbala všude, kde se dalo i nedalo... Alain se jí poddával, vrněl slastí a posléze ji vášnivě líbal na ruce, ramena, prsa, bříško i níž, jeho žhavé polibky, byly tak neskutečné, že sténala slastí. Když to už už pomalu vrcholilo a Alainův penis se chytal proniknout do jejího lůna, Marie se mu zlehka vyvinula z náruče, a řekla: “Zítra v noci spolu odjedeme.” A odjeli.
Na Karlštejně
Český hrad jim propůjčil své mlčenlivé zdi. Pouze jeho věže a pár diskrétních sloužících by mohly vyprávět, jak vášnivě se ti dva milovali. Kolik výkřiků nekontrolovatelné slasti se ozývalo po jeho komnatách, ale i na hradbách a okolí. Prožili tam nádherný čas, vášnivý románek, ukrytý před očima dvora, vedený neuvěřitelnou touhou, a oboustranným chtíčem, který neměl v dějinách obdoby. Byl na tehdejší dobu opravdový, jedinečný a o to silnější.
Ale čas, jak už to bývá, dojde jednou všem, vášnivé lásky nevyjímaje. Jednoho dne, tou samou silou se zářivým světlem a za podivné vůně, s jakou se Alain přenesl do minulosti, byl od Marie Terezie odtržen. Prsten ho stáhl zpět do současnosti. Když se znovu objevil ve svém pařížském bytě, na stolku u postele ležel starý zažloutlý dopis, psaný rukou císařovny.
„Mon cherry Alaine, v srdci ženy jsou okamžiky, které přetrvají navzdory času. Já věděla, že tak jak mi tě čas dal, tak si tě zase jednou vezme. Napsala jsem ti proto tento dopis, abys věděl, že jsi mi byl světlem ve tmě mého císařského života. To, s jakou vášní sis mě bral a já se ti oddávala je něco, co jsem nikdy dříve nezažila, a zcela jistě už nezažiji. Zapomenout na tebe nikdy nemohu – a přesto musím. Miluji tě navěky, toujours, jak bys řekl ty. Možná, někdy jinde, v jiném světě, v jiném čase (a já bych si to moc a moc přála), se znovu setkáme, a ty budeš jen obyčejným mužem a já prostou ženou. Nepřestanu v to doufat, navždy Tvá, Marie.“
A Alain Delon se usmál. Byl sice zase sám, ale navždy milován císařovnou.
st@tlladel 2025
Žádné komentáře:
Okomentovat