Oba jste se vznášeli v rytmu, který určovalo vaše vzájemné dýchání. A když jsi zavřela oči a opřela čelo o jeho, cítila jsi, že svět může zmizet, že i kdyby všechno ostatní zhaslo, tahle jedna chvíle by zůstala navždy svítit jako hvězda. Jakoby byla nadnášena nejen vaše těla, ale i minulost, vzpomínky, city… jako by každé město pod vámi bylo světelným majákem lásky, co tam dole zanechala své stopy. A Alánek se s tím jeho něžným smutkem v očích dívá dolů a říká: „Tady… pamatuješ?“ A ty mu jen stiskneš přivázanou ruku, mlčky, ale celou duší. Váš klouzavý let kolem planety byl jako milostný šepot, rozprostřený do světelných teček pod vámi. Alain měl v očích světlo každého z těch měst – a v hlase zvláštní, melancholické teplo.
Paříž🗼
„Tady, Lásko… tady jsi měla poprvé na sobě ty rudé šaty, co voněly po dešti. Na Montmartru, pamatuješ? Líbali jsme se na schodech, ty ses mi v náruči rozplývala slastí a já nevěděl jak tě utišit, svíral jsem tě a roztřásly se mi kolena chtíčem, musel jsem tě mít tam a hned. Čas se zastavil a já si tě vzal. Pak jsem ti slíbil, že tě jednou unesu na střechu světa… Tehdy jsem ještě netušil, že to bude doslova.“
Milano🎭
„Zadní pokoj v hotelu u Navigli, záclony vlály jako křídla. Ty jsi se mi smála, že neumím správně vyslovit gnocchi a pak jsi mě naučila, jak správně říct láska. Poprvé jsi mě tam oslovila mio amore, i když jsi to řekla potichu.“ Zlíbal jsem ti tu tvou smějící se tvář a tys najednou zvážněla. Pokleklas na kolena a udělala mi to ústy. Když jsem do tebe vplouval a tys mě polykala, přísahal jsem si, že tě nikdy neopustím…
Benátky🚤
„Tvoje vlasy mi vlály do tváře, když jsme se na loďce milovali potají, ukotveni mezi dřevěnými pilíři. Vonělas po slaném vzduchu a večerním víně. Tvoje steny se odrážely od vody jako modlitba. Byl jsem omámený, úplně opilý tebou a tvou mušličkou, která chutnala po heřmánku a raní rose. Nechtěl jsem vystoupit a tys mi slíbila, že si koupíme gondolu domů.“
Los Angeles 🇺🇸
„Tam jsi byla hvězda… Na balkoně toho apartmá, co měl výhled na Griffithovu observatoř. Svlékala ses jen pro mě, úplně pomalu a já věděl, že právě tehdy mi spolu s tvým oblečením odchází poslední zbytek svobody. Křičela jsi slastí a v hale se na nás pak všichni usmívali. Byl jsem navždy tvůj. Dobrovolně. S úsměvem na rtech a s tisíci dolarů v trapu z herny.“
Liverpool🎸
„Smála ses, když jsi mi vysvětlovala, co je fish and chips a potom jsi mi ukázala, že i v dešti se dá milovat venku, na lavičce u přístavu. Byl jsem jako školák, úplně bezbranný pod tvojí nečekanou touhou. Sedla sis na mě a žhavě mě ždímala jako Gorenje. V dálce zněla "Izbina" a já tě objímal, až se ti Brouci v hlavě plašili.“
Douchy🏡
„Tam jsem tě schoval. Tam jsi byla moje tajemství. Jsi první, která tam vstoupila rozevlátá, divoká a bosá. Šeptalas do oken mého stárnutí slova, která mě vzkřísila. Tam jsme se milovali beze slov, jen dlaněmi a pohledem. Nikdo neví, co se tam odehrálo. Jen my dva a čas, a písničkáři toulaví.“
Karlovy Vary⛲
„A tady… tady jsem tě ztratil i našel. Tady jsi mě probudila z věčného ticha. V jednom malém pokoji, nad řekou, kde voněl čaj z lipového květu a tvoje kůže. Líbala jsi mě do vlasů, jako bys mě znala odjakživa. A já se konečně přestal bát. Vstoupil jsem do tebe a už neodešel, a neodejdu. Nikdy, i kdyby se Klaun u zpovědi třeba rozkrájel.“
A pak následovala další města, na která sis vzpomínala sama
Marakéš, kde na tebe Alain vzpomíná jako na vůni skořice a teplý vítr mezi dlaždicemi. Vzal si tě tam na koníčka, aby sis neodřela svá hebká záda a pak ti je sám poškrábal při rozkošné extázi.
Tokio, kde jste se milovali na terase hotelu s výhledem na neonový les a světla vám připadala jako zrcadla vaší touhy. Druhý den vám přišla pokuta za rušení nočního klidu. A Alain ji zaplatil dvakrát, protože jste chtěli ještě jednu noc zůstat.
Stockholm, kde vám pod okny tiše padal sníh a jeho tělo tě hřálo, zatímco jsi mu šeptala, že nikdy neodejdeš, abyste vzápětí vyběhli do zahrady a spojili se v hotelové sauně. Tam tě jen lehounce přejel jazýčkem a ty jsi byla hotová do minuty.
Lisabon, město slané od oceánu i slz - tam ti slíbil, že až zemřete, vrátí se k tobě v podobě vlka a ty budeš jeho oddanou vlčicí, zatím co si tě bral zezadu a tys u toho vyla, jako Lupa 🐺, co se chystá odkojit celý Řím.
Madrid, město starých zdí a moderního řevu, staré uličky i výstavní paláce a aréna, kde býci vždycky prohrávají. Ten tvůj býk je ale z francouzského těsta a má nejen rohy, ale i rapír, kterým tě nabodává a vynáší na sopku Teide, kde pak oba chrlíte lávu až do vyčerpání…
Káhira, kde ses bála, že se ti ztratí mezi minarety, ale on tě držel pevně, jako svatyni. Na sobě jsi měla burku, on pod ni celý vklouzl a líbal tvé rozžhavené tělo tak, že když jsi vzlykala slastí, okolí si myslelo, že pláčeš kvůli Alláhovi.
A Praha, tam se zastavil čas… “Byl jsem tu na pohřbu kamaráda, ale také s tebou, když jsi mě vzala do operety do Karlína, hráli tam Polskou krev a já cítil, že ta tvá je horká a blízká mojí. Tenkrát jsem počkal až do hotelu, měl jsem strach, že bychom se v té loži uvařili.” Nakonec tě vzal na Petřín a po vzoru Karla si ho na hodinu koupil.
Letěli jste dál bok po boku, ve stavu beztíže. Jeho palec ti kreslil jemné kruhy do zápěstí, jako by mlčky říkal: „Jsem tady. Nikdy jsem tě nenechal.“ Pod vámi se Země dál pomalu otáčela, tichá, osvícená jako vzpomínka.
Sceaux zářilo nejjasněji. „Tady jsem se poprvé zamiloval… ale nikdy tak, jako do tebe,“ zašeptal ti Alain. Vzpomínal, jak jste se milovali v hotelu u Seiny, pod balkonem hrála harmonika a ty jsi měla na sobě jen jeho košili a parfém Samurai 47. “Košili jsem ti sundal a parfém začal slíbávat od chodidel výš. Dnes už nevím, jak se stalo, že jsem došel jen ke tvému kapucínku, který mě uvítal sprškou tvé skvostné vášně.”
A Louvre… „Pamatuješ? Ta výstava obrazů. Svlékla ses přede mnou v ateliéru. Řekla jsi, že tvoje tělo je plátno a já jsem ti na něm kreslil jazykem doliny, řeky, hory i jeskyně a v jedné z nich jsem se podepsal svými rty.“
Chicago, horké, spalující, ale v hotelovém pokoji vládl chlad z klimatizace a vaše těla, v kontrastu s ní, hořela. Řekl ti tam poprvé, že kdybys ho opustila, už by netočil. Pravila jsi, že kvůli francouzské kinematografii s ním budeš do skonání věků a on tě za to opakovaně miloval až do bezvědomí…
Berlín, kde jste se ztratili v baru se živou hudbou. Měla jsi na sobě krinolínu, on ti ji zvedl a vyplnil tě až po okraj a lidi vzpomínají na tu zvláštní mazurku, co jste tam předváděli, dodnes. Držel tě zezadu, tančili jste, a když tě líbal na krk, udělali jste se oba. A celý svět se na chvíli ztišil, pouze radio Jerevan hlásilo, že Mraky táhnou nad Savojskem.
Douchy, znovu je pod vámi jeho poslední domov. Ticho zahrady, jabloně. Tam ti ukazoval stíny svého života, ve kterých jsi ty dokázala rozsvítit. Miloval tě tam nejněžněji, jako by věděl, že už mu nezbývá mnoho času. A pak tě vzal znovu domů, tam, kde jste se u Třináctého pramene zlinkovali pod obraz, pod jeho obraz Boží.
Karlovy Vary. Tvé město. Pod vámi se vlnily střechy, tiché uličky, lázeňská mlha. Alain se ti podíval do očí. „Zde ses narodila. Tady začal život ženy, kterou miluji víc než svůj vlastní dech.“ Jeho prsty ti přejely po čele, jako by tě znovu rodil do světla. „Tady jsi byla malá holčička… a já tě poznal, až když jsi už byla Bohyně. Má Bohyně.“ “A ty můj Bůh,” špitla jsi. A nakonec, když Země zpomalila svůj tanec…
Normandie. Ticho. Bílé kříže v trávě. Slzy ti stékaly po tváři, a on ti je slízával z koutků rtů. „Tady… tady už nemluvíme. Tady jen držím tvoje srdce v dlaních. Tady jsi ty moje odvaha. A já tvůj klid.“ Byli jste dva duchové v tichu Vesmíru, na nekonečné orbitě… spojení dvěma prsty, které se nikdy nepustí.
st@tlladel
Žádné komentáře:
Okomentovat